|
Jupiter je nejvetší a nejhmotnější planetou ve sluneční soustavě. Velmi rychle rotuje, otočí se kolem své osy jednou za pouhých 10 hodin. Při této rychlosti se planeta na rovníku vydouvá a dochází k rychlé rotaci svrchní atmosféry, kde se oblaka roztahují do pestře barevných pásů. Největším vírem je velká rudá skvrna (GRS - Great Red Spot), která má průměr tří zeměkoulí. Tato bouře zuří v atmosféře Jupiteru již přes 300 let a rychlost větru uvnitř je přes 400 km/h.
Průměrná vdálenost od Slunce: 5,20 AU
Délka dne (jedna otočka kolem osy): 10 hodin
Délka roku (jeden oběh kolem Sliunce):
12 pozemských let
Průměr: rovníkový 142 984 km, přes póly 133 708 km
Hmotnost: 318 hmotností Země
Gravitace: 250% pozemské gravitace, při hmotnosti
80 kg by jste na Jupiteru vážili 200 kg
Atmosféra: vodík, helium, metan
Charakteristika povrchu: hustota látky roste plynule směrem
ke středu planety, neexistuje zde rozdělení na atmosféru
a pevné těleso, není možné mluvit o "povrchu planety"
Přirozené satelity (měsíce): 63
Prstence: 2
Tento plynný obr je asi nejvděčnější planeta na pozorování. Není asi nejhezčí planetou, to bychom křivdili "Pánu prstenu" - Saturnu, ale zato je velice aktivní! V tuto dobu je ještě stále Jupiter záležitostí až druhé poloviny noci, kdy kulminuje přes 50° vysoko, ale postupem času bude vycházet stále dříve a bude pozorovatelný i v první části noci. Sice už nyní je vidět jako velmi jasný bod (-2,6 mag) krátce po deváté hodině večer, ale jeho výška je minimální a podmínky na pozorování tudíž špatné.
Přejděme tedy k tomu, co vše můžeme při pohledu na tohoto obra spatřit:
1) Jupiter má 63 satelitů (měsíců) z nichž největší a nejznámější jsou čtyři - Ganymédes, Európa, Ió a Calistó. Tyto měsíce poprvé spatřil hvězdář a astronom Galileo Galilei a proto se jim též říká Galileovské měsíce. Ty múžeme spatřit již obyčejným triédrem, jako čtyři tečky kolem planety. Měsíce poměrně rychle mění svou polohu a postavení vůči planetě.
2) Velmi často se stane, že měsíc přechází před planetou a vrhá na ní svůj stín. Pro mě velice zajímavé na "lovení" těchto stínů. Toto je už záležitost astronomického dalekohledu. Přechody stínů jsou uveřejněny na našem webu, nebo je lze dohledat na internetu.
3) I menší astronomický dalekohled ukáže dva tmavší pásy oblačnosti na kotoučku planety.
4) Výkonější apertura dokáže rozlišit, kromě dalších detailů na povrchu, v jižním tmavém pásu oblačnosti i Velkou rudou skvrnu. Samozřejmě musíte Jupiter sledovat v dobu, kdy je k nám skvrna přivrácená a je tedy vidět, protože vlivem rotace planety kolem své osy se otáčí i tato obrovská bouře. Nenechte se zmílit, skvrna se v dalekohledu jeví spíše nažloutle, až žlutooranžově, než rudě.
Určitě si nezapomeňte prohlédnout fotky Jupiteru na astrofóru pořízených amatérskými přístroji, i když kvalitou bych je typoval minimálně na Hubbleův teleskop.
Před pozorováním je dobré si prohlédnout pár obrázků, aby jste věděli, co vlastně máte v okuláru hledat. Ale pozor aby jste pak nebyli zklamaní, že neuvidíte to, co je zachyceno na většině fotografií. Oko v žádném případě nezachytí tolik potřebného světla, jako dlouhé expozice fotoaparátů a následné zpracování materiálu v nejrůznějších počítačových programech.
Lukáš Přibyl |
